Zabiješ mě.. (6. srpna 2014)

30. ledna 2017 v 17:46 | N. |  04202014 J
Vím, že mám spoustu chyb, že nejsem ani dobrá přítelkyně, ale opravdu mi to nemusíš pořád připomínat. Ano často mám deprese a horší chvilky, ale věděl si do čeho jdeš, věděl si, že nejsem normální. Pak se divíš, že zase, cituji tvá slova, "bulím". Jsem prostě taková. Buď se s tím musíš smířit a nebo nejsem dívka pro tebe. Když břečím, chci abys mě obejmul a ne aby jsi mě seřval, že jsem zase naštvaná a uražená, když vlastně ani nevíš, co přesně se se mnou děje. Chci si s tebou povídat, ale zahlcuješ mě informacema, který mě nezajímaj. "Jak šuká holka tvýho kamaráda". Je mi to jedno, když už jsme u sexu, zapřemejšlej jestli mám vždycky důvod podrápat ti záda do krve... Proč mi to vůbec říkáš?! Ráda bych, aby jsi občas, alespoň občas používal mozek!
Občas přemýšlím, na co myslíš, když se na mě koukáš. Přála bych si to vědět, vědět jestli mě miluješ aspoň nějak podprůměrně, nebo jestli vůbec.. Jestli to, co říkáš myslíš vážně. Občas, když mi řekneš "miluju tě" zní to špíše jako "chcípni". Když přemýšlím, jak těžký by bylo žít bez tebe, myslím, že ty přemýšlíš nad tím, jak se mě co nejrychleji zbavit. Můžeš žít beze mně? Gratajuju, já to nedokážu.. Já vím, máš na lepší! Vždycky mě zajímalo, proč jsi si vybral zrovna mě... Když ti tak hrozně vadí moje povaha. Chtěla bych, aby jsi mě miloval takovou, jaká jsem.

Your image is loading...

Stejně jsi nejlepší a hrozně tě miluju.
N.


_____________________________________________________________________________________________

Ještě jsem našla jeden článek k mému nejhezčímu vztahu. Tím už opravdu uzavírám tuto rubriku a tuto část života.
Jestli to někoho zajímá, stále nejsme v kontaktu a... je to dobře :)
Píís.
N.
 

Rozepsané a nikdy nedopsané.

30. ledna 2017 v 17:11 | N. |  04202014 J
With you.. (30. října 2014, 20:49)
''Díky tobě pomalu, ale jistě zapomínám na mojí ne moc šťastnou minulost. Po tvém boku jsem nejšťastnější. Když jsem s tebou zvládnu všechno, i to, co je nemožný! Když jsem s tebou, lítám. Lítám si po mém vesmíru a už nikdy to nechci jinak. Znamenáš pro mě neuvěřitelně moc. Jsi můj život, moje všechno. Občas si lezem na nervy, občas jsem zlá, občas žárlím, občas jsem prostě na kopačku. Jsem ráda, že i po tom všem jsi se mnou. Vím, že kvůli mně hodně trpíš, že já tě trápím, ale já mám jen strach. Bojím se, že všechno dopadne stejně. Že spadnu z vesmíru zpátky hluboko dolů, dolů do osamělé tmy. Nechci být sama, nechci být ani s nikým jiným. Ty jsi ten, který mi dělá noci krásný a rána nádherný! Ten co mě zachránil, když jsem se topila.''

Promiň.. (9. února 2015, 20:39)
''Třičtvrtě roku.. 9 měsíců plný lásky, štěstí, doufání, zklamání, taky spousta slz. Všechno mi to za to stálo, stálo mi to za tebe! Spoustu společných nádherných nocí, spoustu krásných dnů. Moje šťastný rána, když jsem se probudila vedle tebe a ty si ještě roztomile spinkal. Nezpočetně slov a ještě víc polibků.. Blbiny, při kterých jsme se smáli a tvůj nejhezčí smích. Věřím, že mě bude doprovázet po celý život, ať už třeba jen v mých představách.. Ten pocit spokojenosti a bezpečí, když jsi se ke mně tulil a nejúžasnější zvuk tvýho tlukoucího srdce.. Děkuju, že jsem tohle kvůli tobě mohla poznat, že jsi mi vůbec dovolil, abych tě milovala.. Děkuju, že jsi se stal součástí mýho maličkýho vesmíru. Když už jsem nemohla včemkoliv pokračovat dál, vždycky jsem věděla, za kým mám jít pro obejmutí, kdo se mě alespoň pokusí vždycky podporovat a držet mě nad vodou..''

Inside me.. (14. července 2016, 1:24)
''Zase je to tady, ta úzkost.
Potkávám každý den stovky lidí. Ale nikdy jsem se necítila víc sama. Nedávám nic znát, ale hluboko uvnitř..
... chci křičet, chci řvát. Bolest, která mě ničí zevnitř je příliš silná, už nezvládnu se s tím prát dál. Chci vzdát ten boj, stejně se nevrátíš zpět do mého života. Už jsi navždy pryč, navždy pryč s ní. Doufám, že ti dává víc, než já. Ale pochybuju, že tě někdo může milovat víc, než jsem tě milovala já. I když to tak nevypadalo, často. Promiň, moje chyba. V mém vesmíru už zůstaneš, budeš tam navždy. I když v tohle slovo nevěřím. Do mé paměti se zakreslil tvůj úsměv a tvé modré oči, tvoje tělo a hlavně tvoje velký, milující a trpělivý srdce. I tvoje duše anděla i ďábla. Neznám člověka co je hezčí. Jak navenek, tak uvnitř.
Čas to všechno spraví, všechno bude dobré. Pořád tě budu milovat.''
_________________________________________________________________
Pořád to tak všechno cítím. Chybíš mi. Promiň.
N.

Bez tebe.

29. září 2016 v 21:22 | N. (obody) |  04202014 J
Skoro jsem zapomněla jak to bolí. Zase jsem si až příliš zvykla na něj a na to, že byl "se mnou". Opustila jsem jediný smysl mého života. Opustila jsem jednu, ze svých hvězd z vesmíru. Už nikdy mi nebude ve tmě svítit na cestu. Už nikdy.
Je tak těžké tohle psát, slzy tečou, nemůžu dýchat, bezmoc mi nedovoluje žít, chci křičet. CHCI NEBÝT. Ten pocit prázdna, to nic ve mně. Ta tupá mysl a prázdná duše. Nemůžu jíst, nemůžu spát, odháním od sebe lidi a každý pokus o přemýšlení mě zabíjí. Můj zdravotní stav se pomalu zhoršuje, ztrácím váhu, ztrácím chuť se nadechnout, ztrácím chuť žít. Zase budu ta prázdná chodící zrůda, co není schopna ničeho, jen být agresivní a zlá? Nebo jsem nikdy nepřestala být a ten chvilkový pocit štěstí mě jen zaslepil a nebo něco takovýho?
Zvláštní, co se mnou dokáže udělat jeden člověk, který ANI NEBYL MŮJ. Teda byl, ale to už je dávno. Teď v týhle situaci nebyl můj. Jen asi neumím přestat milovat, nebo opravdu nevím, co je špatně se mnou. Znám ho skoro 3 roky, už skoro 3 roky si nepřeju nic jiného, než být s ním. Být s ním, udělat pro něj všechno, udělat ho šťastým, vážit si ho. Na to je příliš pozdě, čas nejde vrátit.
Ale zahodit něco co jsem měla, kvůli tomu, že já miluju tebe a ty miluješ jí. Má to logiku? JÁ MYSLÍM, ŽE JO. Položila bych život za to, abych ho mohla držet v náručí, líbat ho a milovat ho. Nechápu mojí hlavu. Část mě chtěla být s ním a druhá část nechtěla, aby nepodváděl a aby mu to prošlo.
Klasicky nerozhodná já. Nesnášim se za to, trpím kvůli sobě, kvůli své hlouposti, kvůli své prázdé hlavě. Dva dny jsi mi teď nenapsal na dobré ráno a já, jako bych se nevzbudila. Chci být jen sama v pokoji uzavřená, protože mě nebaví stále odpovídat na tu samou otázku "CO SE DĚJE?" Nic, jen láska bolí...
Nemám ani sílu to dopsat, přes slzy nevidím a přes prázdnotu nemůžu už psát smysluplý věty.

Doufám, že ještě někdy budeš můj.
Chybíš mi.
Já.
 


S tebou. (pt.2)

7. září 2016 v 19:51 | N. |  04202014 J
Je špatné, co dělám? Nebo je to normální? Cítím výčitky svědomí, je mi líto jí, je mi líto mě. Zajímalo by mě, co při tom, že jí podvádí, cítí on. Nebo mě to raději zajímat nemá? Nevím.
Každopádně…

… Po tom co jsme spolu strávili víkend na oslavě našeho kamaráda, nevím jak dál. Dost jsme se tam nasmáli a užívali jsme si přítomnost jeden druhého. Taky jsme mohli spát spolu v jedné posteli od doby, co nejsme spolu. Už je to dávno. Byl to úžasný pocit, zase usnout vedle něj a vedle něj se i probudit. Nebudu ani počítat, kolikrát jsi jí za jediný víkend podvedl, kolikrát náš chtíč vyhrál nad naším rozumem, kolikrát jsme nechali vypuknout naší vášeň. Omlouvám se, ale nedokážu odolat sexu s ním. Ráno, odpoledne, večer. Je jedno kdy, klidně pořád. Nejlepší sex, který jsem kdy zažila byl s ním. Bylo to, jako by jsme se vrátili v čase, jako by bylo všechno tak, jak má být.
Ale je tady malá otázka, ta co bolí na srdci. Byl někdy nevěrný on mě, když byl ještě můj? Když to teď něřekl jí, proč by to říkal tehdy mně? Trápí mě to i když by asi nemělo, je to pryč, je to dávno.
Zajímá mě ale, co bude dál. Pořád bude dělat, že miluje jí, ale bude jí podvádět se mnou? Jak dlouho? Prý už spolu nebudou dlouho, ale tak když to ví, proč s ní je? To je asi to, co nikdy nepochopím - lidi s pinďourem.

Musím to přehlížet. Proč? Protože o něj zase nechci přijít. Vážím si ho, jako nikoho a mám ho ráda. Přeju si, aby byl šťastný a spokojený. I kdyby mě to mělo utrápit. Ano bolí to. Je to taková tupá bolest, která mě bude pomalu ničit. Je to, jako dýka zapíchnutá mezi mými žebry. Po nocích brečím, ve dne dělám, že se nic neděje. Takže typická já..
Je to sobecké, ale je to tak. Nevzdám se ho i když je to takhle.

I will always love you. Honey.

Jelikož se o tom s nikým raději nebavím, alespoň to naťukám sem. Promiňte. Dusit to dál nedokážu.
Tak píšu nesmyslně tok myšlenek, jako dřív.


Podvádění není normální, natož 3x za noc.

S tebou.

7. srpna 2016 v 18:02 | Uni^ |  04202014 J
Chtěla jsem ho vidět, proto jsem kývla na jeho šílený nápad, že s ním půjdu popít. Měla jsem hrozný strach, někteří říkali, že se změnil. Ne, pořád je stejný a pořád tak úžasný. Pořád v něm vidím svou první opravdovou lásku, možná i poslední. Nevěděla jsem jak se k němu mám chovat, jak s ním mluvit, jak se na něho koukat. Byla jsem zmatená, když se po tak dlouhé odmlce zase ozval.
Chyběla jsem mu, jako on chyběl mně?
Nepřeji si nic jiného, než aby to byla pravda. Ale proč chtěl jít se mnou a ne sní, s tou který patří?
Zase se mě nenápadně dotýkal, popichoval mě, až jsme nakonec zůstali sedět ruku v ruce spolu vedle sebe. Myslím, že naše okolí nechápalo stejně jako já, co se děje. "Nemáš náhodou přítelkyni?" ptali se ho všichni. Cítila jsem se hrozně a zároveň šťastně, jako by jsme se nikdy nerozeši.
Šli jsme se projít, když najednou zastavil a pevně mě obejmul. "Stejně mi je s tebou nejlíp." zašeptal mi do ucha a já zase chytala záchvaty breku. Jak moc mi chyběl. Teď tu byl a já byla v jeho náručí. Začal mě líbat, tak vášnivě a jemně. Cítila jsem, jak se mu v kalhotech tvoří boule. Cítila jsem, jak mi vyhrnul triko a zajel rukou přímo pod mé kalhotky. Po chvilce dráždění mě odvedl na jedno místo, kde jsme nechali vypuknout naší vášeň. Měla bych mít výčitky, že jsi jí podvedl se mnou, nebo ne? Je to 1:1, když jsme se k sobě 'vraceli' poprvé, taky jsem podvedla s tebou. Jsme si souzeni? Nebo bez sebe jen neumíme žít ani jeden? Zbytek večera jsme strávili spolu, ještě s jedním naším společným kamarádem. A já zase mohla být šťastná, byla jsem šťastná. Mohla jsem ho zase vší silou obejmout, mohla jsem ho líbat, mohl být můj.
Když mě kolem půl páté ráno šel doprovodit domů, dlouze a něžně mě políbil.
Jsem šťastná, že jsme zase v kontaktu, žádný člověk pro mě nikdy neznamenal víc. ❤


Neverending story?
Může se člověk zamilovat 5x do jedné osoby?
I will always love you.
❤❤❤

Kam dál