Leden 2014

Nad mraky.

10. ledna 2014 v 16:43 | Uni^
Kdo jsem? Opravdu začínám zapomínat kdo jsem. Ztrácím všechno, hledám svojí hlavu a je to těžký.. Jako hledat štěstí mezi jetelem. Nemám sílu jít dál, vlastně ani nemůžu vstát. Mám žaludek v křeči, nemůžu jíst, nemůžu spát. Myšlenky v mojí hlavě jsou černý jako asfalt. Jsem prázdná jako vakuum.
Mám strach. Nevím co čekat druhý den. Další den, další knockout, kdo další mi probodne srdce nožem? Kdo další mi podrazí nohy? Kdo další mě pošle na dno? Bojím se ráno probudit, před spaním se modlím ať se hlavně ráno probudím, nebo ať se raději neprobouzím? Nevim.. Straním se od všech, jen abych jim neublížila, aby oni neublížili mně. Nevím jestli ustojím další kopanec od života, jestli snesu další ránu na duši.
Kam se poděla ta věčně vysmátá, červenovlasá a hodná holka a kdo je tahle tmavovlasá, věčně zapšklá parodie?! Nikomu nedůvěřuju, proč? Proč raději davy lidí obcházím, než abych je prošla? Nedokážu se soustředit, myšlenky mi létají v hlavě jako osmák na svém vrzacím kolečku. Bude lepší nevídat se? Ne, na to nemám sílu. Chceš pravdu? Něco ti napíšu. Neznám pravdu, ani tu cestu. Nejsem svatá a ani nemám křídla. A kam se podělo to, co mělo smysl?
Chceš moje srdce? Nebo si mou kuži oblíct? Pak by jste možná pochopili, co v sobě nosím. Něchtěj, zblázníš se, není to lehký. Mám svoji cestu.
''Psal jsem ti, že nedovolím aby ti někdo ubližoval, jenomže mi došlo, že nejvíc jsem ti ublížil já..."

Prosím vás všechny, neřešte tuhle sračku,
ano jsou to části textů písniček smíchané do kopy.



Bolest na duši.

2. ledna 2014 v 16:34 | Uni^
Sedím sama v koutě, vlastně nejsem tak sama, je tu se mnou ještě zoufalství a beznaděj. Beznaděj, která mě ničí uvnitř. Chci tu bolest ze sebe dostat, ale ona ne a ne jít ven.. Proto beru do ruky žiletku, chci cítit něco jinou bolest, než tu na duši, tak pomalu říznu. Skoro nic necítím, jsem otupělá, jen koukám na skapávající krev. Kap, kap, kap, kap.. Neřízla jsem hluboko, nedokážu se zabít, jen na chvilku cítím něco jiného. Ruku si zavážu a schovám pod rukávem. Vycházím ven s úsměvem na tváři a bolestí na duši.
Chce se mi křičet, ale už jsem zvyklá na tuhle hnusnou hru...
...A takhle je to pořád dokola!....

Ale jinak v pohodě.