Duben 2014

Another world.

11. dubna 2014 v 20:34 | Uni^
Když zavřu oči, představím si jinej svět.
Nádech, výdech. Tlukot srdce je slyšet na kilometry daleko, je mlha. Vidím jen pár čísel před sebe. Broukám si neznámou melodii s úsměvem od ucha k uchu. Oči mi září, jsem tam jenom já, tak to mám přeci nejraději. Jen mé dobré já a mé špatné já, ale všechna zlost, nenávist a touha po smrti je pryč, vyšuměla, neexistuje.. Takhle v klidu jsem ještě nikdy nebyla, vlasy se mi houpou v rytmu mého kroku, pomalu si vykračuju v husté mlze. Připadám si tak sebevědomá a svá, v tuhle chvilku neznám strach. Nádech, výdech. On tu se mnou někdo je? Kdo narušil můj svět? Slyším hlas, je daleko, ale je tady.. Tlukot srdce je rychlejší a hlasitější, mlha je čím dál víc hustší. Broukám si morbidní melodii a v mé tváři je strach. Krok se znejistil a cítím úzkost, cítím, že mě někdo sleduje. Motám se v kruhu a pořád se otáčím a škubu sebou. Ztrácím se, kde to jsem? Nádech, výdech. Pořád tě slyším a pořád hlasitěji. Přestávám si broukat, mám strach z každého zvuku. Nevím jestli utíkám před tebou, nebo před sebou, jsem zmatená. Nevidím už nic, jen bílo-šedivo a z očí mi teče silný proud slz. Proč pláču? Jsem zmatená, dezorientovaná a čas se nehne. Začnu volat o pomoc, ale hlas utichne. Padám k zemi, jsem vyčerpaná a nemám sílu jít dál. A to je přesně to, co jsi chtěl.. Dostat mě na dno. Mlha zahalila celé moje tělo, srdce pomalu ale jistě slábne. Už není skoro vůbec slyšet, pomalu odeznívá až přestane být úplně. Padá poslední kapka slzy. Nádech, výdech.

Pocity.