Listopad 2014

Všechno a přitom nic.

6. listopadu 2014 v 19:11 | Uni^ |  04202014 J
Jsi kousek ode mě, ale jako by jsi tu nebyl. Nejsi tu pro mě... Přestáváš mě milovat? Říkáš, že mě nikdy neopustíš, jenže proč mi to přijde tak nereálný. Nic není napořád. Nebo jo?
Buď se mnou, prosím, buď se mnou pořád. Cítím se tak sama, sedím v koutě a přemýšlím nad tím, co děláš. Myslíš na mě alespoň občas. Mám chuť se zabít, nemám chuť dýchat. Mám na srdci obří kámen, který mi na něj tlačí, bolí to! Když jsem s tebou, kámen naokamžik zmizí. Pak mě opět necháš napospas mé osobnosti a ničíš mě, nebo se ničím já. Bojím se, bojím se sama sebe, asi jsem blázen. Toužím vidět svou krev, jak stéká po mém zápěstí. Ten pocit zbožňuju, ale ty to nesnášíš. Potřebuju pomoc, tvou pomoc! Vyhrnu si rukáv a zahledím se na mé jizvy. Začne ve mně vládnout vztek.. Proč je ti tolik věcí důležitějších než já? Prosím, chci to vědět. Jsi můj smysl života, ale i důvod, proč nechci žít! Kašleš na mě vždycky, když tě potřebuji nejvíc. Vím, musíš na tréninky. Třeba jednou až budeš na tréninku, já umřu. Třeba jednoho krásnýho osamělýho pátečního večera se mi povede to, o co se snažím už tak dlouho. Karma ti to vrátí. Taky na tebe nechci mít čas. Aby jsi věděl, jak je to hrozný, čekat, nic jinýho, než jen čekat.

S nadhledem, prosím ;-)
Nicky.