Bez tebe.

29. září 2016 v 21:22 | N. (obody) |  04202014 J
Skoro jsem zapomněla jak to bolí. Zase jsem si až příliš zvykla na něj a na to, že byl "se mnou". Opustila jsem jediný smysl mého života. Opustila jsem jednu, ze svých hvězd z vesmíru. Už nikdy mi nebude ve tmě svítit na cestu. Už nikdy.
Je tak těžké tohle psát, slzy tečou, nemůžu dýchat, bezmoc mi nedovoluje žít, chci křičet. CHCI NEBÝT. Ten pocit prázdna, to nic ve mně. Ta tupá mysl a prázdná duše. Nemůžu jíst, nemůžu spát, odháním od sebe lidi a každý pokus o přemýšlení mě zabíjí. Můj zdravotní stav se pomalu zhoršuje, ztrácím váhu, ztrácím chuť se nadechnout, ztrácím chuť žít. Zase budu ta prázdná chodící zrůda, co není schopna ničeho, jen být agresivní a zlá? Nebo jsem nikdy nepřestala být a ten chvilkový pocit štěstí mě jen zaslepil a nebo něco takovýho?
Zvláštní, co se mnou dokáže udělat jeden člověk, který ANI NEBYL MŮJ. Teda byl, ale to už je dávno. Teď v týhle situaci nebyl můj. Jen asi neumím přestat milovat, nebo opravdu nevím, co je špatně se mnou. Znám ho skoro 3 roky, už skoro 3 roky si nepřeju nic jiného, než být s ním. Být s ním, udělat pro něj všechno, udělat ho šťastým, vážit si ho. Na to je příliš pozdě, čas nejde vrátit.
Ale zahodit něco co jsem měla, kvůli tomu, že já miluju tebe a ty miluješ jí. Má to logiku? JÁ MYSLÍM, ŽE JO. Položila bych život za to, abych ho mohla držet v náručí, líbat ho a milovat ho. Nechápu mojí hlavu. Část mě chtěla být s ním a druhá část nechtěla, aby nepodváděl a aby mu to prošlo.
Klasicky nerozhodná já. Nesnášim se za to, trpím kvůli sobě, kvůli své hlouposti, kvůli své prázdé hlavě. Dva dny jsi mi teď nenapsal na dobré ráno a já, jako bych se nevzbudila. Chci být jen sama v pokoji uzavřená, protože mě nebaví stále odpovídat na tu samou otázku "CO SE DĚJE?" Nic, jen láska bolí...
Nemám ani sílu to dopsat, přes slzy nevidím a přes prázdnotu nemůžu už psát smysluplý věty.

Doufám, že ještě někdy budeš můj.
Chybíš mi.
Já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama